Vážení čtenáři, jmenuji se Klára Srbová a jsem žákyní 3. OA a s radostí vás vítám u rozhovoru s mým spolužákem Matyášem Fichtlem. Budeme se bavit o sportovně-turistickém kurzu, který proběhl v Itálii, a my jsme pořád plní dojmů a vzpomínek.
Klára: Začneme samotnou cestou na místo. Byla taková, jakou sis ji představoval, Maty?
Maty: Takže předem bych chtěl pozdravit všechny čtenáře! Naše cesta do Itálie započala v 8 hodin večer u naší školy. Upřímně, bylo to určitě lepší, než jsem čekal. Spát mi sice moc nešlo, ale během 14 hodin v autobuse jsme si společně užili spoustu zábavy, a to hlavně kvůli písničkám v reproduktoru, díky kterým nám to rychleji utíkalo.
Klára: Jaké byly první dny v Itálii?
Maty: První dny jsme si zvykali na nové prostředí. Kemp mě příjemně překvapil – chatky byly plně vybavené a útulné a pláž se nacházela jen několik metrů od nich. Hned první den jsme ji navštívili a byla plná bambusu – od toho jsme později odvodili jméno mého týmu “Bambusáci”. Na nové prostředí jsme si zvykli poměrně rychle, a tak jsme se mohli plně soustředit na týmové výkony.
Klára: A jak hry v týmech probíhaly?
Maty: Týmy byly rozděleny spravedlivě a v každé hře se dařilo někomu jinému. Jednou z her, která mě bavila nejvíc, bylo ringo. V něm můj tým obsadil druhou příčku, kterou si nakonec odnesl i z celkového bodování. Tím bych chtěl tady pogratulovat týmu Utopenců, který se umístil první. Další hry byly například biatlon a pevnost Boyard, ve které náš tým bodoval a byli jsme první. Dále třeba masterschef, při této soutěži týmy připravovaly pokrmy pro učitele a ti je hodnotili – a tady naopak náš tým velmi pohořel a skončili jsme poslední, ale věřím, že pánům učitelům jídlo přesto chutnalo.
Klára: Gratuluji ti, Maty, k druhému místu. A co vše jsi v Itálii viděl? Jak se ti výlety líbily?
Maty: V rámci našich výletů jsme navštívili celkem 3 města, a to Řím, Orbetello a Grosseto. Začal bych tím nejzajímavějším, a to Římem, kam jsme se dostali autobusem díky našemu skvělému panu řidiči, naneštěstí jsme ale těsně před Římem chytli kolonu, a tak se nám cesta prodloužila. Jen tak tak jsme stihli náš přípoj na vlak, který nás odvezl až do Vatikánu, kde započala naše cesta Římem. Z Vatikánu, kdy největším zážitkem bylo na vlastní oči vidět samotného papeže (ale jen z dálky), jsme se kolem Andělského hradu dostali až k Fontáně čtyř řek. U fontány jsme se moc dlouho nezdrželi a dostali jsme se až do Pantheonu. Tam nás lehce zklamala dlouhá doba čekání, ale majestátní pohled na Pantheon za to stál. Pak jsme už v rychlejším tempu prošli další památky a došli jsme nakonec až ke stanici metra, to nás odvezlo zpět na nádraží. Další města Grosseto vezmu velmi krátce – tam jsme navštívili trhy, které mě uchvátily a také jsme si tam dali dobré jídlo. Po celou dobu naší návštěvy těchto italských měst nás doprovázeli černoši nabízející mnoho zajímavých věcí, hlavně pravých Rolex hodinek za 20 €.
Klára: A co ty Maty, podlehl jsi i ty nízké ceně a zaručené originalitě a pořídil sis hodinky značky Rolex?
Maty: Bohužel jsem tak neučinil a dodnes toho lituji.
Klára: Jaké vás v Itálii doprovázelo počasí?
Maty: Celkově nás doprovázela velká vlna veder, ale díky vysoké oblačnosti se nikdo z nás nespálil. Až poslední dva dny začal foukat velký vítr, čímž se zvedly vlny, a to nás na moři bavilo nejvíc.
Klára: Velké vlny jsou nebezpečné. Byl někdo v ohrožení?
Maty: Pár lidí přecenilo své síly a vlny je odnesly dál, než předvídali, nakonec ale vše dobře dopadlo a všichni jsme se ve zdraví vrátili zpátky do Česka.
Klára: To je dobře. A jak bys sportovně-turistický kurz zhodnotil?
Maty: Kurz bych vcelku zhodnotil velmi pozitivně a asi nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsme si to všichni moc užili. Je jen škoda, že jsme tam nemohli být dýl, protože už teď nám chybí ty krásné večery strávené s přáteli, a také poznávání nových lidí a kultury.
Klára: Děkuji, Maty, že ses se mnou podělil o své zážitky a postřehy! Ráda bych za všechny účastníky kurzu také poděkovala učitelům, kteří na něm byli s námi a postarali se, abychom si z něj odnesli samé nezapomenutelné vzpomínky a mnoho nových vědomostí. Děkujeme!
Pro OA Domažlice – Klára Srbová
